Pasivní domy musejí mít výborné tepelně-izolační vlastnosti a vzduchotěsnou obálku budovy. Čím nižší je průvzdušnost obálky budovy, tím nižší jsou tepelné i ztráty. Aby se jednalo o pasivní dům musejí tepelné izolace splňovat kritérium součinitele prostupu tepla U ≤ 15 W/m2K. Co ještě musí pasivní dům splňovat jsme se věnovali v samostatném článku.
V pasivních domech se musí minimalizvat větrání. Přívod čerstvého vzduchu do budovy je zajištěn pomocí rekuperační jednotky, která zajišťuje neustálou výměnu vzduchu v místnostech. Úkolem rekuperační jednotky je, aby si „čistý“ vzduch, který proudí do budovy, vyměnil teplo se „špinavým“ vzduchem, který budovu opouští. Takto jsou minimalizovány tepelné ztráty větráním na cca 0,1 – 0,2 % tepelných ztrát při běžném
větrání. Což je velmi významná úspora. Ztráta tepla větráním v běžném domě se rovná 1,5 násobku měrné potřeby tepla na roční vytápění pasivního domu! Pasivní dům navíc spotřebuje zhruba desetkrát méně tepla na vytápění než běžná stavba. Tedy méně než 15 kWh/m2. Z tohoto důvodu není v pasivním domě zapotřebí klasické otopné soustavy.
Pasivní dům je tak unikátním řešením diskuze nad globálním oteplováním země v sektoru výstavby budov, protože pasivní domy mají, jak již bylo několikrát zmíněno, v porovnání s dalšími druhy výstavby jednoznačně nejnižší spotřebu energií.
Vzhledem k několikanásobně nižší spotřebě energie na provoz domu postaveného v pasivním standardu je roční úspora nákladů značná. To je ovšem až druhotným efektem bydlení v pasivním domě. Určitá energetická nezávislost se stává výhodou především z důvodu nejistých dodávek zemního plynu z východních zemí a regulacemi vytvořeného růstu cen energií. Hlavním důvodem proč jsou pasivní domy tak silně prosazovány v EU je důraz snížení spotřeby fosilních paliv na výrobu elektrické energie a vytápění a tedy nižší emise CO2. Můžeme tedy říci, že pasivní domy jsou účinným nástrojem v boji proti globálnímu oteplování.
U pasivního domu nízká potřeba energií vede k minimálním emisím oxidu uhličitého oproti starším budovám, u kterých záleží na druhu paliva. Například při výrobě energie na ohřev vody a vytápění za pomocí ropy může starší budova ročně zatížit životní prostředí téměř čtyřmi tunami oxidu uhličitého, což je na dům, ve kterém bydlí jedna rodina poměrně nezanedbatelné množství.
Zdrojem k tomuto článku byla diplomová práce: Dřevostavba v pasivním standardu a řešení snižování emisí CO2 v bytovém sektoru? Mariána Mindroše